Smutná touha

Smutná touha mě přepadla,
konec a smrt mě napadla.

Sice se snažím bojovat,
trocha veršů ještě věnovat.

Ale jak dlouho tu bolest vydržím?
Své bolavé tělo i duši neudržím...

Proč tolik stále pláč a ne úsměv,
nečeká mě již v tomto životě úspěch?

Asi ne, ale vás na dálku hladím,
usmívejte se, ač neporadím...

Neporadím, jak v lásce žít,
nechci v zkaženém světě být.

Ale mám vás ráda moc,
proto bojuji přes bolest a nemoc...

Píši dnes, že bych si sama facku dala,
ale svoji duši jsem do toho věnovala.

Omlouvám se za verše hloupé,
mé srdíčko ale není skoupé...

Tak píši, v minutce co cítím,
ač nyní nemohu dobré verše míti...

Je mi tak hodně zle, že píši ... nu divně, vím,
ale smutné touze své se již nedivím...

Cesta dlouhá, smutná touha,
mé srdce se dnes rouhá...

Už nemohu dál ...