Láska versus Smrt

Láska versus Smrt

Já jsem strašně nešťastná,
řekněte, co dělat mám.
V srdci naplněném tmou
i bolestnou touhou,
vojáci už jdou - mám chvilinku pouhou.

Trošku času na to, co chtěla jsem vám říct,
že můžete v mé duši smutný román číst...

Pohled do tvých očí a byla jsem hned v ráji,
bylo krásné léto a moc jsme se milovali.
Pak jednou zazněl výstřel,
ty padls k zemi chladné,
tvé oči loučily se se mnou,
já věděla, že Smrt ti vládne.
Mé slzy kropily tvé tělo
a tvá duše stoupá výš,
kdybys věděl, jak umřít se mi chtělo,
abych měla k tobě blíž.

Byl jsi má láska sladká,
teď však hořko v ústech mám.
Každá chvilka je pro nás krátká
a bohužel to není klam...
A tak jen šeptám:
"Neodcházej, mé slunce všedních dnů,
na mé pouti mě doprovázej do nejtajnějších snů."

Avšak má láska neslyšela
mé prosby a zoufalý pláč.
Ptala jsem se Boha:
"Proč musel zemřít a zač???"

Bez odpovědi klečím na chladné zemi,
do prázdna upírám svůj zrak.
Pak odcházím domů s těmi,
co měl můj milý tolik rád.

Odcházím bez něj, bez mojí lásky...
Už nebude mi hladit vlásky,
už nebudu mu dávat jíst...

A v mé duši už není co číst...