Krásy deprese II.

Do pekla
Pod nohama se země jako papír trhá
kam padám? Do útrob propasti neznámé
mě, krví zbrocenou, svět v tmu pekla vrhá
ach, prosím, živote! Je peklo snad to samé?
teď je vše kolem až přespříliš známé

Loutka
Drží mě pod zámkem v studené kleci
provázky připevněné k mému srdci
tahají za ně krutí loutkoherci
tahají za ně, já být loutkou nechci!

Staré časy
Hrdlo mi podřízni
z kůže mě stáhni,
s krví je po žízni
Po pomstě prahni!
Kosti mi zpřeláměj
vytrhej vlasy,
u toho vzpomínej
na staré (krásné!) časy

Svítání
Další probdělá noc, za okny svítá
v pokoji jasní se ze světla dne
s konopnou oprátkou opět se vítám
teď, ve dne, vidím to, co v noci ne

Tvá láska bolí
Vím, moc mě miluješ, tvá láska bolí
víš, že tě miluju, i lásku tvoji
ukrutně mučíš mě na těle, na duši
já šeptám vyznání lásky ti do uší

Mám lásku v sobě, v tobě a v nás,
prosebně kňučím, už máme čas
přichystej nástroje, naostři nůž
s tebou je bolestně, bez tebe hůř

Proč já?
Proč právě já? Proč ne někdo jiný?
(v očích mi planou zlého strachu stíny)
Ať přijde anděl, a dveře zavře
Jsem další na řadě u zubaře