Má vílo umrlá!

Nebyl-li raněn, čím ho ranili,
pak co nebylo, ho zranilo.
A i tu almužnu potom mu zdanili,
a daň platíš i za jsoucno, má vílo...
Má smutná vílo...

Pak-li že řetězy zpřetrhat chtělas,
nezbylo nic, než začít žílami.
A že to nevyšlo, vzala jsis provaz,
a víly umrlé volaly: Pojď s námi!
A šla jsi, má vílo, s vílami...

Znenadání zachtělo se nejíti,
však cesta, po níž přišlas, zmizela.
A lano už nešlo, nešlo už utíti,
a za tebou a před tebou prázdnota zela...
Má vílo umrlá!