Moje vlastní smrt

Zdál se mi hrozný sen,
v němž pomalu umírám.
Možná hloupost jen,
ale nyní špatně usínám.

Zavírám oči naposledy,
na cestu věčnosti se vydávám.
Neuvidím smutné pohledy,
i když nechci, neb je nepostrádám.

Nebojím se té prázdnoty,
nikde nekončící nicoty.
Já se bojím, že budete brečet,
před mým hrobe s růžemi klečet.

Těch pár bláznivých lidí,
kterým přirostl Osud k srdci.
Teď před slzy nic nevidí,
bohužel nyní bez pomoci.

Nechci, abyste se trápili,
tvář do černoty zahalili.

Nechci umřít,
protože vaše slané perly na mé rakvi
bych neusnesla.