Stín a nic

Stín,
nad obzorem se táhne jen,
tam, kde slunce končí,
není to žádný zlý sen,
stín!
tam nad nebem posledním,
kde noc svoji vládu oslabuje,
ale možná přece jen sním,
o stínu…

Nic,
nic, skutečné nic,
na obloze mezi hvězdami,
z kouření rakovina plic,
nic,
ze života stejně jako ze stínu,
s nemocí zákeřnou z oblohy seslanou,
celý svět je mi už jen k smíchu,
pro nic…