Dohoda

¨

Díváš se na mě, jako kdybych udělal něco špatného
Je mi zle z něj i z toho jak vydechl naposled
Jsem vrah, jsem zloděj a bůh ví co jiného
Ale nechtěj po mě abych odpustil někomu, kdo mi ublížil

Dívám se na všechny smuteční hosty
V jejich očích je smutek u některých snad i nějaký ten cit
Měl bych snad jít mezi ně a prosit o odpuštění?
Nevím, vlastně už to ani vědět nechci

Jsem rád, že jeho smrt byla mojí zásluhou
Nejraděj bych skákal radostí na jeho hrobě
Jako červ, který se mění v motýla
Byl to dar ode mě tobě!

Tak proč si tak smutná?
Pojď dej mi polibek na mé rty
Tvá chuť tak nějak zvláštně chutná
Jako bych v té rakvi byl já
nebo snad ty?

Hořkost hlíny, která mě svrbí v nose
Mám být spokojen, že povedlo se?

Proč pláčeš lásko
Byl jsem jen sliz
Jediné co mi teď bude chybět
Budou tvé polibky

A … ty!