Bahniště Lásky

Mlčelo vlavé rákosí,
mlčela i pera zvadlých ptáků,
oblaka mlčela, srdce mlčela,
všude bylo ticho.

Já jsem šel vlavým rákosím
a všude kolem mne hluboká voda
stahovala světlo do hlubin.
Mysl má ztmavla jako stín Lásky,
po které jsem toužil.

Křápala pera ztvrdlých racků,
mraky brázdily srdce,
trhalo mne trápení, trhalo do temné vody.
Hladina se rozčeřila, hladina se otevřela.
Skřehotali racci.

Kroky mé stáhly mne na stranu
a světlo sláblo. Tišeji, hořčeji.
Ach, když topím se, tak těžko, těžko je mi
v bahništi Lásky.