Vidíš mě stát s hlavou sklopenou,
opřenou o zeď dosti studenou.
Vidíš mé slzy,stékají po tváři,
už ani slunce mi do tváře nezáří.
Vidíš mé oči jsou bolestí zklíčené,
černé jak tma,jsou neštěstím zničené.
Vidíš mé tělo,jak papír je zmuchlané,
od přátelství od lásky tvrďe pomlácené.
Vidíš mé srdce,je nadobro zlomené,
malinké střepy do sebe vložené...
Všiml jsem si tvého tipu u mých děl tak jsem si šel zkontrolovat kdo mi ho dal. Četl jsem všechny tvé básničky a musím říct, že tamty nebyli tak dobré, ale každý nějak začíná :-), ale tahle je krásná a moc.
Azazen