Zůstal jsem sám

Ach osude, jsi tak krutý, proč mě tolik soužíš?
Má křídla, shořela, když vyletět jsem chtěl výš.
Pád!
Nyní trápí moje tělo i duši zlá nemoc,
a není nikdo, kdo nabídl by pomoc.

Snad jen jeden hodně vzdálený hlas,
připomíná mi, že měl bych žít zas.
Ale je to víc než těžké, žít život v samotě věčný,
proto jsem tomu hlasu za vše tolik vděčný.

A ačkoliv mi není dobře a ač se trápím v každém snění,
díky němu, trochu věřím, že přeci jen se to změní.
Doufám, že ten hlas neutichne, že mě neopustí,
není to skromné přání, tak snad se mi nevymstí.

Protože já pocit mám,že nikoho na světě nemám.
Není, kdo by mě objal, zůstal jsem zkurveně sám.