Stereotyp

Předurčený den, kde všechno spí.
Je to jen sen? Tak kdo mě probudí?
Padám nebo už jsem dávno padlý?
Lehám si na satén nebo jsem zatlouklý?

Kéž by mě hlasy svou písní probudily
alespoň jeden jediný hlas!
Ach kéž by tu byly, kéž by tu byly,
Mně věru zbyl jenom čas!

A kdyby mi přestalo tlouci srdce,
bylo by ticho ještě hlasitější?
i kdyby neplnily se moje plíce,
mohl by zde vzduch být jedovatější?

Noční můra za dne? Nebo skutečnost holá?
Uplyne hodina, pak den, nakonec věčnost celá.