Dnes...

Dnes ... téměř jsem nevstala,
smrt, že by mě náhle dostala?
Ale já se rozhodla bojovat,
tak proč mám již zase život dát...

Dnes ... stékají mi ze všeho slzy,
jak mě bolest všech ostatních mrzí.
Chtěla bych radost všem najít,
jsem slabá, tak i pro ostatní umřít.

Dnes ... mám velmi zlý den,
ale já toužím po maličkosti jen.
Ještě chvilku života mi Bože dej,
nastal zlom, nechci umřít...říkám si ... život nevzdej...

Dnes ... nu velmi o všem přemýšlím,
ač chci žít i na smrt pomýšlím.
Jsou to protichůdné myšlenky, vím,
ale já už nevím, co dělat s tím.

Dnes ... potím se tu v horečce, je mi zle,
mé dny jsou plné bolesti a tak nějak mdlé.
To se to opravdu nemůže změnit?
Jak si mám pak života cenit.

To již nepřijde lepší den?
Nesplní se můj věčný sen?
A to mám takto trpět a najít sílu?
Prosím, kde, ztrácím víru...

Dnes ... dívám se tu do stěn,
moci se najíst, to je jen pojem.
Brečím a mám hrozný strach,
nastane dneškem ten krach?

Dnes ... chci vám všem říci,
i v nebi budu pro vás žíti.
Jste lidičky moc fajn a duší krásní,
což je v tomto hnusném životě vzácný.

Tak nevím, zda tu bolest vzdát,
žíly si dnes již podřezat.
Nebo čekat na smrt v beznaději,
ano, přirozeně umřu raději...

... to je myslím čestnější ...
... ač nevím, jak to vydržet ...