Má Imprese Deprese

Když se vracíš do zbortěného šedého domu
a v pokoji zažehneš jen jednu rudou svíci
rozevřeš záclony a na balkóně vidíš oblohu
páchnocí kouřem, šedozelenou s obrysem měsíce
Když do prázdné studené křišťálové sklenice
vléváš horký čaj s extraktem bolesti srdce
a piješ ho na ex, do kapky, až na samé dno
střepy pak roztříští se a jak déšť zkropí zemi
máš vztek
deprese se šplhá po cihlách až k balkónu tvému
a myš v terárku se podezřele dlouho nehýbe
když uleháš v postel chtíc topit se snama
s noční můrou ruku v ruce kráčet pustou ulicí
a na popelnicích vybíjet si vztek v sobě tak dušený
vykřikneš
ale pak zase zticha jsi a bojíš se odpovědí
které se ozývají ze všech plesnivých koutů
za zády se ti zdá někdo žulové kostky vytrhává
a snaží se hlavu tvou v krev proměniti
ponuré světlo lamp v monotónních rozestupech
míhá se ti v očích jak plamínek dávno vyhaslý
hodinové ručičky kráčí pozpátku, však činy zůstavají
a jako čerstvé rány jizvy pálí
imprese deprese...