Song hyenám

V lese – kde mlha každičký krok provází
a bahno se až po kraj mysli rozprostírá
žije tvor zvouc se jménem Víra...
Vždy za úsvitu věků mezi lidi vychází!

Zrodil se v bouři světa krvebolu
zrodil se z potřeb tužeb ukrytých
Je v lese sám, nezná – co je být spolu
je cítit panictvím a nezná ani hřích

Vždy s tmou se tiše k hvězdám vznáší
zrak jeho slábne špínou našich skutků
Srdce mu přetéká hnilobou ze žaludků
Nabobů posmrtných – jež víra nepostraší

Snad na kraj světa slét by pro extázi
Má v tváři vrytou špínu našich bot
Pálí ho otázka – proč as vítězí lháři?
a proč se nechceme z té chandry prostě zout?

Máchnutím křídel – století se ztrácí
a zoban odsouzen má díky lidem k mlčení
V náporu vichru háv má zbrocený
Pláč žen i dětí klečí před monstrancí...

Snad síla moci přitáhla ho k zemi
Pera dík zášti šednou v vteřinách
Ach lidi...překročte ten pomyslný práh!!!
...neb peklo už se na Vás dlouho tlemí...