O touze a snech...

Tiše sedím v křesle
a venku už se stmívá
z nového rádia
starý tenor zpívá.

Nechám světlo zhasnuté
a myšlenky mé bloudí v šeru
do houstnoucí tmy se dívám
není z čeho radovat se věru.

Smutek mou duši zžírá
není vše jak bych chtěl
nad Arktidou zeje díra
jak rád bych někam uletěl.

Ve tmě svoji hvězdu hledám
Venuši mou jak již víte
chci tu být s ní chvíli sám
proč to velmi záhy zvíte.

Proč Venuši to vědět smíte
pomoc u ní vyhledám
i když dávno nejsem dítě
přec pohádky si vysnívám.

Teď pohádku o velkém štěstí
jenž chudého potkalo
i když osud ho bije pěstí
jeho srdce to nevzdalo.

Bije dál,krev rudou žene
do všech orgánu a žil
i když tělem smutek vzlíná
duše se brání ze všech sil.

vladyka xxx