Klec duše

Ocelová stěna z tyčí ti brání,
vrhnout se do světa za poznáním.
Jakpak ses dostala do té klece?
Sama jsi ji stavěla , to víš přece.
Před světem skryta a před bolestí.
Skrytá před těmi, co plni jsou lstí.

Duše tvá zraněná, rozervaná,
už nechce být zavřená za tou zdí.
Zůstává stále dál zamčená, uschována.
Schována před světem kam nechce patřit
Schována, aby přežila.

Až jednou objevíš v sobě tu pravdu,
příjde ti minulost jak zvláštní sen.
Až jednou objevíš jako já anděla,
postupně rozmlátíš z oceli klec.
Potom se otevřeš, vyletíš do světa,
najednou bude hrát barevná paleta.

Duše tvá posílí tou krutou zkušeností,
nauč se poznávat své pravé vlastnosti .
Rozkveť a vrhni svou povahu do světa.
Nechť záříš barvami jako ta paleta.

Věnováno sobě…
E.WolfeMariel