Naděje

Bloudím já v končinách, kde slunce nesvítí,
Naděje zůstává – ta jediná mi zbyla,
Samota zatemňuje nekonečno hvězd, které tu svítí,
Smyslů zproštěna - Konec je blíž a blíž

Jsem sama na poušti i s pohaslými sny,
Které tu zaseli ti lidé věřící,
Věřící v naději, že není ještě pozdě,
Že světlo protne tmu, jak maják naděje!

Snít – snít jen snít se nevyplácí,
Naděje zůstává a přidělává práci,
Když opustí nás naděje, není už nic možné
A stát tak sama na poušti – beznaděj ten hasne

Kde je to světlo, o němž je slyšet,
Uvidí ho každý na konci své cesty?
Co je za tím světlem, jenž končí naše bytí?
Svítí tam Hvězdy a teče tam voda?

Na tuto otázku odpověď zná ten
Kdo stál před branami osudu
A kdo cítil boží mlýny,
jak melou bez ustání všechen lidský čas