Černé mraky nad městem

Vítr sílí, nebe tmavne, bouřku už nic nezastaví,
na tom nebi světlo vadne jen temnota se valí.
A pak prudce nebe pláče, kapky sytě temné
hned chodníky zabarvují se do barvy černé.

A už není ani nejmenší škvíra,
co by to nebe prozářila,
Ach ani hvězda by v tom mraku,
vůbec nic nezměnila.

Teď pláče, roní slzy, samá lítost dopadá,
ale nejspíš, uvidí se brzy, jak zloba vypadá.
Hromy blesky, zatím se drží někde v povzdálí,
Jak dlouho ale vydrží, než blesk hněvu mrak vypálí?

Jak dlouho se asi tohle vydržet dá?

Když radost není žádná?
Když víra je chladně brána?
Když naděje je zapomněna?
Když samota je předurčena?
...

Snad i kapky toho deště, jsou černé jak prach
V mých zrezivělých očích, žádné kapky, citový mám krach.

Já z tohohle počasí
už tak radost nemám,
dnes už mě tak neokouzlí,
ať dělám co dělám.

Tak ať jdu do hajzlu!