Proč?

Proč jsi odešla?
Když všechno ze mě jsi měla?
Proč jsi odešla?
Když tys moje všechno byla?

Proč jsi mi to udělala?
Když moje duše, jen tvou byla?
Proč jsi můj život odsoudila?
Tak proč?

Vždyť já, chtěl tě jenom těšit,
štěstím tě jen na vždy plnit,
tak proč jsi ve mě tolik zla viděla?
Proč jen jsi lásku mou zavrhla?

Takhle se přeci nedá jít dál,
protože každým dnem jsi mi dál,
však mému srdci stále blízká jsi,
pro mě jedinou vždy ty byla jsi!

Tak proč jsi mi tohle udělala?
To tys víru v nás ztrácela!

Cožpak jsi tak slepá? Nebo jen oči stále zavíráš?
Tys křivdila mi, to mi věř, ať pravdu znáš.

Protože u mě jsi byla ty vždy jen ta důležitá,
naděje poslední, láska má největší, Nefi půvabná.

Tak snad aspoň víš, jak moc jsem tě miloval,
taky snad víš, že já už hodně litoval.

Dal jsem ti život můj,
doufal jsem, že ho budeš chtít.
Když já jsem netušil,
že rozhodneš se odejít.

Tak jsi mě nechala,
snad už jsi šťastná.

Jak slíbil jsem, tak plním
z cesty tvojí se straním.
Ať konečně šťastnou můžeš být,
ale nevím, jak já mám tady žít.