Omyl

Omyl...
zase jsi mě ranil.
Dávám Ti dárek,máš narozeniny,
porušils slib, nic se nemění.
Křičíš, vztek si vyléváš,
nadávky do mě zaséváš.
Slovo kráv.,pí..,parcha.. Ti není cizí,
nevidíš, že mě to bolí a moc mrzí?
Celý víkend jsem Tě těšila,
jen pro ten Tvůj den,
ale Tvá krutost mě ranila,
měla jsem být sobec a sms popřát jen.
Dala jsem na Tvé prosby a přání,
ale více jsem plakala než-li se smála,
nechci už býti Ti stále k mání.
Jak ráda bych za sílu skončit vše dala.

Omyl...
není dne, kdy bys mě neranil.
Vždy mě dostaneš přes city, Ty to víš,
zneužiješ mé dobroty a pak zas ublížíš.
Cítíš se dobře, že stékají mi slzy?
To Tě to ani malinko nemrzí?
Ne, Ty ještě přitvrdíš, ať pláči víc,
pak přistane facka na moji líc.
Srdíčko krvácí, duše má bolí,
opět mě horečka k zemi skolí.
Celé tělo se silně třese,
zase mi na mysl beznaděj vnese.
Samotná se trápím, ale s Tebou také,
je to začarované,dlouhé,kruté...

...chápu, že je to třeba k nepochopení,
ale mám ho v srdci, ač zažívám utrpení...
...vím, musím to změnit radikálně,
jinak již opravdu tělo mé do hrobu padne...