Na cestě

Čtyřproudou dálnicí s jediným směrem,
za nočních úprků, důvod k přemýšlení.
Obálka ukrytá vespod pod úvěrem,
naděje ve snadné převtělení
do spoutaných volností,
do nešťastných radostí.

Dvojitá čára je jak párek zmijí,
vinouc tělo k polepšeným zemím,
tam, kde vlci za úplňku vyjí,
než se ztratí s příštím rozedněním.

S mapou světa na sedadle smrti,
symbolika vzešlá z trnů ostružiní.
Duše se v kufru ani nezavrtí,
jen srdce tluče o pružiny,
co tlumily moje nářky,
vpouštěly mě do přetvářky.

Rychlý útěk před rampouchy reality,
před žhavým dotekem vlastních klamů.
Pod rouškou tmy a cizí identity,
dnes naposled…zahraju si dámu.