chlad smrti

Každý večer sama sedávala
tam kde laska začíná se ostatním smála
sedmnáct jí právě bylo
venku tma a všude bílo

ulicemi prochází
sama jenom se svým stínem
na svůj idol narazí
v ruce láhev s bílým vínem

dívala se do očí
láhev směle podávala
on nesměle přikročí
ta vůně jej lehce uspávala

láhev k ústům nahne
víno teče do krku
on na srdce si sáhne
všechno tady bez hluku

a přec je to tak snadné
dívat se na nebe
to temno je tak chladné
teď dívaji se na sebe

očka malá z alkoholu
otevřít víc nejdou
do sněhu si lehli spolu
radši umřít ve dvou

ona usne s láhví v ústech
on je pořád ospalý
zima až jí praská v kostech
proč se vubec potkali?

Ráno zahaleno temnotou
v noci mrzlo
děti mrtvy dřímotou
jejich tělo uslo

smutno je, smutno
matky tiše sténají
ale pohřbít děti nutno
teď už na svůj život nedbají

proč smrt vybrala svou sazbu?
To ani trochu slitování?
Proč je pro smrt tolik názvů?
Proč už nikdo nepohladí je svou dlaní?

Odpovězte...