Už asi nevím jaké to je

Hledám, alespoň nějaký pocit,
co by mi srdcem proletěl,
nehledám soucit,
co by mne smutkem zkrápěl.

V místnosti, která je mým vězením,
dlouhé dny sedám,
jeden den za druhým,
vůli svou nevzdám.

A tak tu přežívám,
nevidím měsíc ani hvězdy,
nikomu nic nedám,
ne proto, že jsem sám, ale protože nic nemám.

Už jsem unaven,
svým vlastním dechem,
svým zakrnělým mozkem,
vším možným lidem,
tímhle životem.

Ztrácím... Ztácím.. ztrácím, ubývá mě ubývá mě, už ani nejsem...
už mě to taky všechno sere! cha cha cha rachacha bleh