Bez názvu.....

Květinu uchopil jsem teď do dlaní
a z hlíny si ji vzal
květina mě však trny odhání
a za to,že jsem chvíli o ni stál
mi trny potrhala kůži...

Pak vzal jsem do rukou motýla
a na moment o jeho krásu stál
ta chvíle ho,ale zabila
proč jsem ho do rukou jen bral
nedotknout se ho tak žil...

Teď pohladil jsem krásnou hladinu
a náhle změnila se v led
slzou vyryl jsem do ní prasklinu
prasklinu co nejde nikdy vrátit zpět
a zůstane tam na vždy...

Tak zkusil jsem raději pohladit modrou oblohu
ale do temna se hned zbarvila
proč sahám tam kam nemohu
a černá barva oblohu zalila
v pravé poledne...

Tak beru si teď do dlaní svoji naději
a uložím ji do staré skříňky
krví a slzami ji zaliji ještě raději
a přiložím k ní i staré vzpomínky
a hluboko zakopu na vždy...