Proč jen pláč?

Proč jen pláč?
Jsi hrozný sráč.
Nemám ráda sprostá slova,
ale nemohu jinak, ptám se znova.

Omlouvám se za ten výraz,
ale kurva, vem to v potaz.
Neumím Tě slušně nazvat,ne,
zvracím z Tebe, ať to již pomine.

Vzals mi mé tělo i duši,
Tobě jistě úsměv sluší.
Ale já, co myslíš, idiote "můj",
už nemohu, neříkám, při mně stůj.

Proč jen pláč mám v sobě.
Otáčet se budu jen v hrobě?
Miluji lidi, chtěla jsem žít,
ale nemám nárok tu být...

(mám vás ráda...moc lidičky...)

Nebuď už prosím tak krutý,
můj život je i bez Tě smutný.
Tak už ponechej toho zla,prosím,
díky Tobě v sobě hrůzu a smutek nosím.

No tak, už mě nech žít, ano,
chtěla bych vidět nové ráno.
Vám všem lásku posílám,
ač v sobě jen bolest nosívám...