Křídla samoty
Pera z křídel samoty nacházím
na své cestě žalmy znějící,
pera ptáků mrazivých zim,
jichž nemohli se zříci.
Křídla dvou pohledů, křídla černobílá,
tekoucí ze zraků člověka Já,
cítíce, jakoby duše uvnitř hnila,
zatímco Tvá přítomnost odtéká.
Války Volností a Otroctví,
boje Odmítání a Smíření…
Mí dnové chtějí býti Tví,
aby nebyli zbytečně vyvřeni.
Slyš, prosím, verše mé, viď!
Avšak ne ušima, ne očima,
nýbrž dechem svým je chyť,
ať to, co ti tluče uvnitř, je přijímá.
Komentáře (0)