Nemám to tu ráda

Slané slzy z očí,
tiše mi stékají,
mou tvář tak močí,
brečím tu potají.

...ani nevím proč...

Snad pro ten pitomej svět,
snad pro lidi, jací jsou,
svět, který není jak med,
lidi, kteří neslyší bolest mou.

Jen tak, potichu si brečím,
z očí slzy padají,
pod stolem potichu klečím,
jsem tu jen potají.

Kdybych brečela hlasitě,
zas ptali by se mě,
co je, něco bolí tě,
otřásá se ve mě země.

Je to nespravedlivé,
je to podraz největší,
kamarádky hanebné,
důkazy mě o tom přesvědčí.

Kriste pane, Bože můj,
křičím, přestože nejsem věřící.
Pachnou jak hnůj,
ti lidé, nefér, hnusní, podrazáci.

Prostě pláču, brečím řvu!!!

Pro sebe? Ne, JEN PRO NĚ.