Sonet padlých nadějí

Nemohu už ani spát v klidu,
noc je nasáklá černou samotou
a bolest strhává ze sebe slídu
a ukazuje svou ďábelskou show.
O mé spánky prudce se tříští
bodavé představy o tvých očích,
tíživé vize o každé chvíli příští,
že sám budu, neuslyším smích,
neuvidím úsměv na tvé tváři.
Jenom můj prázdný pohled,
svázaný depresí jako v žaláři,
kterým mi je osamělý svět,
v němž nic nikdy se nezdaří –
slyším chorály padlých nadějí pět.