Strach

Chaos v myšlenkách mě straší,
jak zabít tu bolest naši?
Někdy jsem tak bezradný, když vím,
že těžko pomůžu způsobem mým.

Copak nevíš, že se snažím,
že rád tě mám.
Snad svou snahu jen nemařím,
když slovy tě přemlouvám.

Šrámy, co jsi způsobila,
nyní už nic nezvrátí.
Ale snad ta bolest pominula,
pomoc má se neztratí!

Tak neměj zbytečných obav,
to já mám zase strach.
Tak už si nic nevyčítej,
v polospánku musím přemítat:

Jak bych tě toho zbavil,
jak pomohl bych mnohem víc.
Čím bych tak tvé srdce plnil,
abys necítila jenom nic?