Holub

Tak zavřela dveře...

zády ke dřevěným dveřím
hleděla z malého vikýře
vzhlížela k obloze
a modlidla se
...poprvé v životě
bylo ji úzko
úž než v úzkém korzetu
jenž tísnil její srdce
rvoucí se ven
a s pírky holubů
seděla na pražci
a plakala
.
. .
. .
.
..
. .
.
. .
........

Jediné světlo
jí dnes zhaslo
a ji ponořilo
do táhnoucí se tmy
do pavučin ze slz
náhle se stala sama
osamocená
jen malý bod v mlze Londýna
.
co nic neznamená

plakala
když padala
.
.
.
.
.
.
...
usnula
v kaluži svých slz
snad
že to bylo to nejlepší
co udělat teď mohla

holubi vzlétli k nebi