Další noc

Nebe bez hvězd dávno spí,
duše má však stále bdí.
Dřív nacházela sladký klid,
v náruči tvé jsem mohl být.

Blouznil jsem v očích tvých,
v nich už není nic z očí mých.
Již v nich pro mě slzy není,
dávno odráží jen zapomnění.

Nyní bloudím, bloudím tmou,
vzpomínám, když jsi byla mou.
Jak rád jsem tě objímal,
a lásku tvou přijímal.

Už je to pryč, já nesmím tě znát,
ale láska se mi nedá brát...
Však nevím jak jít spát,
nevím, jak zas vstát.

Nikdy nezapomenu na ten okamžik,
kdy projel tebou štěstí mžik.
V tu chvíli mi srdce poskočilo,
celého mě to radostí naplnilo.

Nikdy jsem tolik krásy necítil,
v životě jsem tak šťastný nebyl!

Tak proč musela jsi ode mě jít?
Já chtěl jen pro tvé štěstí žít.

Tak další prázdnou noc jen mám,
jsem tu sám, jenom sám.
Jen vzpomínka na tebe ve mně je,
jenom láska k tobě ještě žije.

Já už ne.