Smutek

Paprsky Slunce svítí Ti na tvář,
Dnes tak jako dávno před lety,
Lesk vlasů dodává Ti zvláštní zář,
Dneska už dospělýmu, kdysi dítěti.

Denně dívám se Ti do očí,
Ty ale nikdy mě nepoznáš,
A tak marně doufám, že karty se otočí,
A já,třeba jednou,uvidím zblízka tvoji tvář.

Často potkávám se s tebou,
Jen ve snech se mi zdáš,
Když hluboká noc zdá se temnou,
Přiznávám, že moji duši máš…

Vím, máš svůj život,
Ty seš tam uvnitř a já vně.
A to je taky nejspíš ten důvod,
Proč teďka nestojíš vedle mě…

Každý z nás na jiný straně oceánu,
Proč musí to takhle být!?
Tenhle problém v mým přesným plánu,
Myslím, že nejde vyřešit.

Stovky kilometrů daleko žiješ,
Závidím Slunci, co hladí Ti vlasy,
Závidím tomu, pro koho tu seš,
Že jemu patří aspoň zlomek tvý krásy…

Nemáš ponětí, že vlastně vůbec žiju,
Že myslím na tebe den co den,
Tvý jméno do zdí, že potají ryju,
Ondřej Bým, zní mi v mysli jen...

Někdy přestávám vnímat
Lidi,co životem se mnou jdou.
to jen na tvý fotky pak dokážu se dívat,
A tak napadá mě, že ta hra už není jen hrou…

Měla bych přestat snít,
Dát sbohem těmhle bláhovým snům,
Tu touhu ve mně zmírnit
A otevřít srdce novým,snad šťastnějším dnům.

Tvý oči z fotek sledují mě každou chvíli,
Chtěla bych přestat se jich bát,
Zničit ten hlas co ve mně kvílí,
Že krásný musí bejt za ruku tě brát…

Třeba jednou až přestanu se tě bát,
Až strach už nebudu mít,
Třeba potom budeš vedle mě stát,
A vedle mě v Holbě pít…