Pocit...

Pocit, co to vlastně je...
cítíš bolest a nic se neděje.
Pocit, máš ho hluboko v sobě,
ale tělo se již otáčí v hrobě.

Pocit, ano, máš ho v sobě,
ale již nežiješ v této době.
Pocit, jak chceš vše říci,
zatím jen utíráš zkrvavenou líci.

Pocit, ten máme každý u sebe,
volám Boha, volám do nebe...
Pocit, mám dvojí - umřít či žít,
je mi bídně, tak mě živote nech odejít.

Pocit, stále ho u sebe mám,
komu já život nyní dám?
Tobě, jen Tobě lásko krvavá,
má cesta byla dost nesnadná.

Pocit a verše citu plné,
brečím,mé srdíčko je vám věrné.
Pocit, zlý či dobrý...nevím,
své tělo za chvíli zkolím.

Pocit, mám dvojí ... smutný i andělský,
můj život je proklet, je asi ďábelský.
Mám ráda hodné duše,vaše...lidičky,
jen to vám sluší, přeji jen hodné sudičky...

(Přeji jen dobro ve vašich životech...)