Báseň srdce

Nevím už vážně kudy kam
Zdá se, že svět je jen velký klam
A bolest, kterou v srdci mám
Snad brzo složím ke kopretinám.

Proto z trápení a žalu
Toho pozemského bálu
Dnes básní světu chci říct
Že dýchat budu z plných plic.
A hlasitě se budu smát
I když svět mě nemá rád.

Jak mořská víla bez vody,
Která věří ve spásu,
Že zas díky náhody
Modrých vln ucítí krásu.

Jako pegas ve hvězdách,
Když ho křídla zradí,
Padá jako ze zdi hrách
Pak nezáleží na tom jak
Měli jsme ho rádi.

Tak naši hru hrajem dál,
Konec jednou přijde,
Pak ty chvíle,kdy ses smál
Budou víc než lidé.

Lidé, pro které jsi žil
A oni tě nebrali v potaz
Sebe´s jim k nohám položil
A oni pronesli jen dotaz:
„Proč mu slzy z očí kanou?
Proč polyká vodu slanou?
Proč se nesmál, proč jen byl?
Stejně na lásky nevěřil…“

Pak bude pozdě předkládat důkazy
O lásce, kterou´s jim dal,
Za chvíli umlknout dotazy
A život jim půjde dál…