Život..
Život..
dva světy,
modré svatozáře
a kruté věty..
-To je můj život..
Nádech a výdech,
dopadnout na zem,
stoupat po zlatých schodech
a míjet ty černé zdi kolem..
Utrhnout kopretinu
a jen tak se radovat,
necítit jen stále vinu
a umět se zamilovat..
Zazvonit zvonečkem
-jak to bývá v pohádkách..
Správnou cestu životem
tak naleznout v těch hádkách..
Život je jen hrou -
buď zvítězíš, nebo prohraješ
Najít tu správnou, či zlou
-je jen na tobě, co si vybereš..
Komentáře (2)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk
byla jednou jedna malá víla.. lítala po loukách z květu na květ a pokaždé zazvonila na svým zvonečku.. jednou vál silný vítr a víle upadl zvoneček do vysoké trávy, ale kde?.. lítala kolem dokola, zvoneček jako by navždy zmizel.. hledal brouček, hledala včelka, mravenci, ale zvonek ne a ne najít.. sedla na kamínek a tiše plakala.. šla kolem dívenka a ptá se - Copak se ti stalo? Proč pláčeš?.. když jí víla řekla o svém neštěstí, holčička taky hledala.. nikde nic.. nejspíš ho někdo našel, proto tady není.. dívka vyndala z kapsy zrcátko a začala s ním dělat prasátka.. viděla to stará vrána ve svým hnízdě a zatoužila tu věc mít.. přiletěla k nim dolů a jak dej, tak dej.. dám ti ho když, tahle víla přestane plakat.. vrána dělala šašky, jen aby vílu rozesmála.. ona ale ještě víc naříkala.. pak jí přinesla z hnízda třpytící se prsten.. kdepak, pláč sílíl.. přinesla v zobáku stříbrnou náušnici.. slzy se jen tak kutálely.. přiletěla potřetí a z jejích pařátů vypadl zvoneček a cinkl.. víla se rozesmála.. to bylo radosti!.. vrána vzala své zrcátko a aniž se ohlédly, byla pryč.. víla vzala svůj zvoneček, dívenka si dala prstýnek na prst a náušnici vhodili do jezírka.. pro štěstí
30.05.2008 13:32:00 | Petbab