zkamenělá víčka

100 let vzpomínek hlavou mi proudí,
Na to, jak jsme byli mladí
Před desítkami let
A schovávali se ve svých očích,

Teď přede mnou ležíš,
Bílé vlasy obtáčí se
Kolem tváře
A Měsíc jen tiše závidí
Jim jejich zář,

Hruď se lehounce zvedá
A Tvůj dech cítím až na rtech,
Jemně mě šimrá
u srdce

Jsi tak křehká
Jak porcelánová panenka,

Vrásky času přidaly Ti jen
na nevinnosti
A na Tvých víčkách
Čtu slova smíření,

Krev se pomalu zastavuje,
I sedmikrásky se stydí
za svou barvu,
když porcelán bledne
a víčka zkamení…