Kdy?

Tak přece jen,
bylo nakonec pozdě..
Stalo se nad ránem,
stalo se prostě..
Po dlouhé době,
po tolika dnech..
Sny mé patří tobě,
uvězněné ve čtyřech zdech..
Víš, stalo se toho tolik,
ty a já.. -My jsme byli..
Stalo se toho tolik,
aniž bychom vlastně chtěli..
Má znovunalezená láska
a začínající neklid,
víš, život je jen sázka
a já ho nechci prosit..
Kreslím si do kůže,
kreslím si písmena,
nic už nevzmůže
ani má naděje zhroucená..
Dívám se a ten pohled
mě uklidňuje,
řekni mi prosím, řekni hned,
kdy už se mé srdce rozbije?
Kdy se roztříští docela?
Kdyse konečně už dostanu
tam, kam bych chtěla?
Jak dlouho ještě?..