Utonulá troska

Unavené oči, nechtějí dál spát,
vyschlé rty, nemůžou se smát.

V sobě vína pachuť,
nebojím se jít,
naděje je na padrť,
neumím moc snít.

Kolik ještě dní, utonutá troska,
kolik dní to vydrží, než černý vozka,
odveze i jeho, na místo věčného klidu,
tam, kde není vína, smutku ni lidu.

Tak umírá jeden sen.
Sen? A o čem?.
Cožpak jsem to zapomněl?
Dob, kdy radostný byl den.