Jen pouhá blbost napsaná smutkem kvůli tomu co žiju....

Mám zvláštní pocit
směsice smutku
a zároven radosti
víš
tahle noc mi hodně zamotala hlavu...

Nečekala sem to
už ne
a najednou s tebou ležim
v lese
a nepřemejšlim zatim o tom že je to chyba
sem pořádně naivní...

Tomuhle sem nevěřila
pořád tomu nevěřim
nevěřim že sem tak blbá
že sem se s tebou vyspala...

Pro tebe je to jen úlet
prostě pobavení
nezávaznej sex
a říkáš
že ted o vztah nestojíš
ale někdy možná...
počkám?

Můžu si přikázat
aby to tím večerem
pro mě skončilo
kapitola ty a já uzavřena
jenom nevim
jestli to dokážu...

Sem hloupá
pořád si to dělám těžší
vlastní blbostí
víš
nejlepší by bylo se už nikdy nevidět...
-jenže já prostě
chci bejt v tvý přítomnosti
a zároven prostě nemůžu-