Rosa

Když ranní rosa padá, já vidím tvoje záda.
Ty nevrátíš se už nikdy sem k nám.
Bůh udělal si další křížek ty zavřená si za ocelový mříže
a já bez tebe nechci dál už žít.

Když ranní rosa padá. První lopata hlíny svou píseň skládá!
Skládá ji na víko rakve ve které budeš na pořád sama.
Až zakryje tě hlína zjistím jak hořce se vzpomíná na lidi,
který měl jsem nadevše rád.

Ranní rosa stále padá, ta bude zakrývat ještě mnohým záda.
Záda těch co vyvolení jsou.
Hlína je pohřbí jejich těla shoří v žáru smutku a samoty.
Sám tetˇ kladu si otázky, jestli má cenu dál žít.
Celej život se mi hroutí je jako laciný koš z proutí.
Stojím na posledním centimetru, stojím na rozcestí
života a smrti.

Ranní rosa padá, už zakryla i moje záda.
Jsem ztracen v temnu a nevím kam jít.
Smrt není konec, smrt je jen začátek dalšího konce.