Smutný monolog

SMUTNO MI JE

A kdo ten smutek neprožije
-ten těžko chápe, jak se cítím
Slza mou duši neomyje
-smíchu se v smutku sotva chytím
Tvá náruč daleko je kdesi
-tak vlídností mě nepokryje
Vzpomínky mám...

A DÁLE SMUTNO JE MI

Tys´ někde v cizí zemi
a také sám
Proč toužím mezi těmi všemi
-právě po Tvojí blízkosti?
Morálka druhých mě až děsí.
Trpím pocitem marnosti
na tomhle bídném světě.

ZAS JE MI SMUTNO

Hledám obranu nutnou
a je to kruté hledání
Možná ji najdu v jedné větě.
Možná....?
Velkou mi hrůzu nahání
-že možná nenajdu ji.

Jen ztuha mezi bolestí a splínem pluji
a štěstí obchází mě velkou oklikou.

Svým životem a bytím tuhle tu Zemi spíše obtěžuji !

A nebo dělám právě chybu velikou v tom,
že vlastně nevidím to štěstí v přítomnosti své.

NEB – KDE TO ŠTĚSTÍ NEHLEDÁM
– TAM TŘEBA ZROVNA NAJÍT LZE!!!