Ze sbírky lásky

Nikdo nemůže za to, že se trápí
a bolí ho každá voda
každý puntík
každá struna
každá barva
nikdo nemůže za to, že se trápí.
Eso pohárů mlčí a nepřetéká.
Kam se schovali otakárci?
S rendlíčkem
co v něm kdysi byly jahody
jdeš lovit mračné koně
abys druhou rukou mohl hladit šeříky.
Ze sbírky lásky
vytrhl jsi pátou stránku
aby sis mohl udělat křídla
otakárků
a dotknout se až těch koní
ah, až těch mračných koní
kteří se bojí tvého stínu
a proto stále běží.
Andělé se ti smějí:
„Hle! Prchavec!“
Zapálí doutníky

z tvých básní jde kouř
a ty padáš
a ty padáš
a ty padáš