Třeba za dávných časů

Třeba za dávných časů, když nebylo tolik lidí,
člověk viděl člověka, tak jak dnes nevidí.
Dřív byl jsi vyjímečný, byl jsi součástí,
nyní jsi jen nadbytečný, ostatní tě vlastní.

Možná kdysi dávno, když život vášeň znal,
mohl jsi žít naplno, když jsi miloval.
Třeba vážně někdy volba něco znamenala,
možná tu volba dřív pro nás byla.

Svazující řetěz se mi do kůže zařezává,
cítím se jak otrok, není tu svoboda pravá.
Ach ty vykořsťijuící světe, očisti své dlaně,
podívej na své pokolení, podívej se na ně!
-i na mě!

Co se nám to všem stalo,
co se za léta odehrálo?

Cožpak nikdo nevidíte, kam to asi spěje?
Vy se toho nebojíte, toho co se děje?
-já ano.