Můj přítel...Svět:-(

Dobré ráno,
můj příteli…
Tak jak včera tady stojíš,
a já opět Tě zde vítám…

Jsem totiž rád že jsi zpět!

Stojím tady před Tebou…
a vím, jak hrozná je má lež.
Nahý a přec v pyžamu ze zrcadel
už vyhasínajících hvězd…

Zde teď opět stojím…
a myslel jsem, že znal jsem tě už nazpaměť

Ale místo té světlé záře… ve tvé tváři!
Pouhý obrys úsměvu já vidím
a když kouknu se do kalendáře,
bojím se…příteli…
Že mockrát, tvůj svátek už neuvidím.

Stále ale v Tebe věřím
Příteli… a Světe můj
Že radost svou,
jen tak k tobě neukojím!

A stále ruku tvou v té mé
já držet budu smět.

A vím,
že nenecháš nikoho
tak jako mne…nahého!
A přec oblečeného
v pyžamu ze zrcadel
už vyhasínajících hvězd…jen tak stát.

A jen tak čekat … a snít… a hrát si… a ničit…
si vše co zde máme
a co je hezké je.
Vše hezké, co už nyní postrádáme

Ale budeš se trochu prát…
a společně se na to podíváme.
A až pozdě bude všem a všemu…
a až lidi pochopí co v tobě ztratili!

Nebude Tě už potřeba!
Můj příteli…
Neboť zloba člověka v člověku,
už navždy bude.
A ani to prázdno kolem ní už ji neukojí

Teď, ale nutím Tě,
ještě to nevzdávej!
Můj jediný příteli.

Ještě to nevzdávej, a nesuď člověka.
Zbraň jako rozum do ruky…
už mu ale prosím nedávej
Ještě je tu totiž naděje… příteli… můj SVĚTE… plný nadějí!!!