Smrt nerozděluje

Jako kamínek v botě,
zlomená násada na lopatě.
Koště, které nemete,
květina, jaká nekvete.

Nepálící kopřiva,
jak pohřbený zaživa.
Jako poslední na světě,
třetí kulička v ruletě.
Nepálící sluníčko,
nešťastné štestíčko.

To byl jsem já, když ztratil jsem Tebe,
smutný jako říjnové nebe.
Vím, že už nikdy nezavoláš, nenapíšeš,
stejnak se z pamětí mé nevymažeš.

Budu Tě mít pořád rád,
číslo Tvé ze seznamu nesmažu.
Budu s osudem se prát,
jak jen nejlíp dokážu.

Odešla jsi z tohoto světa,
možná máš se teďka líp.
Není ale po všem veta,
já svým životem dál musím jít.

Pokračovat v něm, užívat, nadávat na něj...
Však ono to za čas přebolí,
usí se to zlepšit děj se co děj,
nemůžu být furt jak rozbité soukolí.

Pomalu dávám se do pořádku,
takový lepší pocit.
Jako bych na loď dostal posádku,
s níž nebudu se nikdy topit.

Ale jedno Ti můžu slíbit.
Kdykoliv budu se dívat na hvězdné nebe,
bude se mi pořád líbit,
stejně jako v dobách, kdy miloval jsem pouze Tebe!!