K ránu jsem toulala se rosou chladivou..
a zaháněla touhu lačně svádivou
...dýchala ten vzduch drsně řezavý
a odmítala svůdný představy...
..i nechala se zimou roztřepat
a tím se tomu žáru bránit..
a nechala své slzy vytékat
ať odplaví..co mohlo by mě zranit..
myšlenky přesto k Tobě doletěly
...ty nespoutám!!
svá křídla stesku otevřely..
v sobě tě pořád mám..
Ahoj, šumivá sestřičko,
žádné kotě, ale kocour - a smutně mńouká v botě :-( .
Mám teď dost velké problémy se sem dostávat, bylo by to asi na delší povídání.
Děkuji ti za milý komentář.
Měj moc hezký den.