Vertigo

Mé srdce krvácí,
schované je v červáncích.

Má duše se trmácí,
slýcháváš ji ve váncích.

Mé city ionizují,
v panoramatech morálních poklesků.

Mé oči odpuzují,
v šedých hloubkách hříšných odlesků.

Má mysl se stáčí,
v amputovanou ideu bez obočí.

Kam asi kráčí,
mrzáčtí andělé když močí.....?

Části mého skeletu,
pichlavě září v temném střiku.

Lilithy Nám mele tu,
sladkou henou pláče místo výkřiku.

Na mém těle nahém,
odráží ozvěna slovo Vertigo.

V pozdním večeru vlahém,
pomrkává na mě Viktor Hugo