Krása

Po stopách vánku
letí na křídlech motýla
okolo mích vzdušných zámků
krása natolik spanilá,
že před ní i měsíc bledne.
I za nejtemnější noci
není na nebi hvězdy jedné.
Tak nesmírnou ona vládne mocí.

Tam,kam chodí vánek spát,
kde houf motýlů létá
už schovala se nmnohokrát.
Až tam na konci světa
je skryta před bezedným chtíčem
a sama ještě více kvete.
Již jsem z ní beznadějně zničen
a slyším šumět řeku Léthé.

Tam,kde vánek kráčel kdysi,
kde hemžili se petří motýli,
nyní vládnou jenom krysy
jež všechnu krásu pohřbily.
Nadobro jsem v ni ztratil víru
jako v povadlé jarní kvítí.
Alespoň,že nad křídly netopýrů
ty chladné hvězdy opět svítí.