Vím, co jsem...

Ptám se, proč týrají to zvíře,
ptám se, proč neodpovídají v míře,
ptám se, proč všímat si mě nechtějí,
ptám se, a oni se jen usmějí.

Ptám se, když utíchá zvířecí hlas,
ptám se, proč do něj tlučou zas a zas,
ptám se, proč se tomu stále smějí,
ptám se, co od toho zvířete chtějí.

Ptal jsem se, když do očí se mi smáli,
ptal jsem se, proč mě oči od slz pálí,
ptal jsem se, asi toho bylo moc,
ptal jsem se, proč to zvíře neuvidí noc.

Aniž by mi podali vysvětlení,
můj pohled na ně se rázem mění.

Smáli se, protože to já byl to zvíře,
smáli se, když pohřbívali mne v temné díře,
smáli se, a já je stále slyšel,
smáli se, když jsem si pro ně přišel.

Tím smích jejich utichá,
s mou duší se již nemíchá.

Ale najednou, když zbystřím sluch,
jakoby se mi smál právě jejich duch.

Toto konce nebude mít.
Nikdo mě zde nebude ctít.