Královna Pekel

Už jen slza stéká po tváři, ničemu už nevěří..... Nikdo nechce ať se mu daří, teď bodají jej komáři..... Sedí v prachu svého strachu, neunikne ani jedoucímu vlaku, by uniknout chtěl...

Neslyšně dýchá a vnímám tlukot srdce, to už nebije tak silně, ani prudce, divoce.....Jen trpce......Cítí sílu hadích těl...... Však poslouchat, poslouchat by měl!

Ale co? Když všudyvládnoucí ticho žene jej na pokraj svých sil!! Klečí teď na kolenou a prosí Královnu Pekel o slitování....Už nemůže dál, ne takhle, ne sám!!!